Přeskočit na obsah

Messier 19

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Messier 19
Messier 19 na snímku z přehlídky 2MASS. Autor: Two Micron All Sky Survey (2MASS)
Messier 19 na snímku z přehlídky 2MASS. Autor: Two Micron All Sky Survey (2MASS)
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typkulová hvězdokupa
TřídaVIII[1]
ObjevitelCharles Messier
Datum objevu5. června 1764
Rektascenze17h 2m 37,69s[2]
Deklinace-26°16′4,6″[2]
SouhvězdíHadonoš (lat. Oph)
Zdánlivá magnituda (V)5,57[3][4], 8,45[5], 6,909[6] a 5,801[6]
Úhlová velikost17'[7]
Vzdálenost28 700 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr70[7] ly
Absolutní magnituda (V)−9,13
Hmotnost1,1 × 106[8]
Metalicita [Fe/H]−1,76
Odhadované stáří11,9 miliard let[9]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 19
New General CatalogueNGC 6273
Melottův katalogMelotte 160
Jiná označeníM19, NGC 6273, GCl 52,[2] Mel 160[10]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 19 (také M19 a NGC 6273) je kulová hvězdokupa v souhvězdí Hadonoše s magnitudou 6,8.[7] Od Země je vzdálená 27 70[11]0 ly,[12] od galaktického jádra jen asi 4 900 ly.[12] Objevil ji Charles Messier 5. června 1764.[7]

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]
Poloha M 19 v souhvězdí Hadonoše.

Vyhledání M19 je snadné, protože leží přibližně uprostřed spojnice hvězd Antares a θ Oph. Na tmavé průzračné obloze je možné ji pozorovat obyčejným středně velkým triedrem 10x50, ve kterém se ukáže jako malý jasný mlhavý kotouček. Dalekohled o průměru 80 až 120 mm ji ukáže jako objekt protažený severo-jižním směrem, ale nedokáže rozlišit jednotlivé hvězdy a hvězdokupa zůstává nezřetelná. Dalekohledy o průměru 250 mm již dokáží rozlišit několik hvězd 13. magnitudy, zejména východně a jižně od středu. Při zvětšení 150x se zdá být téměř zcela rozložená.[13]

Poblíž M19 je možné vyhledat mnoho dalších kulových hvězdokup, z těch jasnějších jsou to například 4° jižně Messier 62, 9° západně Messier 4 a 9° severovýchodně Messier 9.

M19 je možno jednoduše pozorovat z většiny obydlených oblastí Země, protože má dostatečně nízkou jižní deklinaci. Přesto není pozorovatelná v některých částech severní Evropy a Kanady, tedy blízko polárního kruhu, a ve střední Evropě zůstává poměrně nízko nad obzorem. Na jižní polokouli je hvězdokupa dobře viditelná vysoko na obloze během jižních zimních nocí.[14] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od května do srpna.

Historie pozorování

[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu M19 objevil Charles Messier 5. června 1764[7] a zařadil ji do svého slavného katalogu s tímto popisem: "Mlhovina mezi Štírem a pravou nohou Hadonoše, na stejné rovnoběžce s Antaresem." William Herschel ji po několika letech také pozoroval a dokázal ji zcela rozložit na jednotlivé hvězdy. Heinrich Louis d'Arrest o této hvězdokupě kupodivu nezanechal žádné poznámky, naopak admirál Smyth ji popsal podrobně.[13]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

M19 leží ve vzdálenosti 28 700 světelných let[12] od Země a její výraznou vlastností je velmi protáhlý tvar.[13] Její elipticita je E4 a pravděpodobně je to nejoválnější známá kulová hvězdokupa.[7] Patří také mezi kulové hvězdokupy nejbližší ke galaktickému jádru,[13] protože je od něj vzdálena pouze 5 500 ly.[12] Protáhlý tvar této hvězdokupy může být způsoben právě malou vzdáleností od jádra Galaxie.[7]

Její nejjasnější hvězdy jsou 14. magnitudy a její skutečný průměr je přibližně 140 světelných let.[13]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M19 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 6273 [online]. [cit. 2017-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-18. (anglicky) 
  2. ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 19 [online]. [cit. 2017-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. In: The Astronomical Journal. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  4. ↑ Sangmo Sohn, Ricardo P. Schiavon, Emanuele Dalessandro, Francesco R. Ferraro: Ultraviolet properties of Galactic globular clusters with GALEX. II. Integrated colors. In: The Astronomical Journal. 24. září 2012. DOI 10.1088/0004-6256/144/5/126.
  5. ↑ SIMBAD Astronomical Database.
  6. ↑ a b Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Cote, Roberto De Propris: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
  7. ↑ a b c d e f g SEDS Messier Objects Database: Messier 19 [online]. [cit. 2017-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. S. 51. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-08-18]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv 1108.4402. DOI 10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode 2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  9. ↑ FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. S. 1203–1214. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2017-08-18]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv 1001.4289. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode 2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  10. ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-08-18]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  11. ↑ GEMINI, Feketeová Mónika. Stellarum. Britanica biblio. 
  12. ↑ a b c d HARRIS, W. E. A Catalog of Parameters for Globular Clusters in the Milky Way. S. 1487. Astronomical Journal [online]. Říjen 1996 [cit. 2019-02-07]. Roč. 112, s. 1487. Dostupné online. DOI 10.1086/118116. Bibcode 1996AJ....112.1487H. (anglicky) 
  13. ↑ a b c d e MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  14. ↑ Deklinace 26° jižním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 64° od jižního nebeského pólu. Jižně od 64° jižní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco severně od 64° severní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 19 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 19 [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 19 [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. Messier 19 Observations and Descriptions [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Globular Clusters [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Kulová hvězdokupa M19 [online]. astro.cz, 2000-07-19 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Hadonos [online]. [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 19 [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Objekty v Messierově katalogu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Messier_19&oldid=19651486“